Cesta do Anglie - Triumph GT6
Pár fotek z Renocar tuning jaro:
 |
 |
 |
 |
Fotky jsou dole pod textem ;-)
Jak to začalo: Už nějaký ten pátek pokukuju po Anglickém autíčku značky Triumph. Strašně se mi zalíbil model TR6 a proto jsem oslovil p.Jančíka (Prostějov, nick pod kterým vystupuje - Arc), který se zabývá dovozem aut z Anglie. Po několika týdnech jsme konečně našli Triumph TR6 dostupný mým finančním prostředkům. Auto bylo vydražené na ebay, takže to již vypadalo, že je vše víceméně vyřízeno. Panu Jančíkovi jsem předal peníze, nechal si podepsat doklad o předání peněz a doufal, že doma brzy budu mít krásný cabrio TR6. Podle fotek na něm bude práce jako na kostele, ovšem toto autí je hodně žádané, cena dolů nepůjde a navíc mělo motor a převodovku po GO. Pan Jančík tedy převzal peníze, po několika dnech mi přišla informace, že jsou již peníze poslány do UK a že nyní zařizuje odvoz. Ovšem najednou se to všechno začalo nějak prodlužovat. Samé výmluvy, které došly až k tomu, že mi p.Jančík přestal brát telefony. Po měsíci mi odepsal, že anglán prohlásil "za ekonomickou krizi může východní blok, do východního bloku patří i ČR a tam já své auto neprodám". Říkal jsem si "fajn, dovezeme něco jiného". Ovšem stále se nic nedělo ... p.Jančík mi nebral telefony, nekomunikoval, prostě se snažil zmizet ze světa. Už jsem z toho byl docela nervozní. Nejednalo se zrovna o malou částku (alespoň ne pro mě). Po dalším měsíci jsem už byl opravdu vytočen. Hrubá sms ničemu nepomohla. Po dalších dnech jsem poslal sms, že věc předám právníkovi. Na to se již p.Jančík chytnul a začal s další pohádkou (či pravdou?? těžko říct) o tom, jak peníze díky kurzu stratili, takže je nechal v librách a koupil za ně Porsche, na které dostal zálohu. Jenže opět se nic nedělo a vše bylo pouze u slibů. Nezbylo nic jiného, než se obrátit na kamaráda právníka. Sepsali jsme splátkový kalendář na 4 měsíce, s dozorčí doložkou, úroky, pokutou za spožděnou splátku ... Jenže jak donutit p.Jančíka, aby mi to podepsal? Na právníkovu radu jsem si domluvil přátelskou schůzku a snažil se být milý. Být milý byl asi největší problém. Nastoupil jsem s přátelským rozhovorem a ten ukončil výše zmíněným splátkovým kalendářem. Jančík, nejspíše s pocitem vítěze, naštěstí pro mě, podepsal. Udivil jsem se, že si ani nepřečetl, co to vlastně podepisuje. Nyní se má celá věc tak, že již měla přijít první splátka - ovšem co myslíte? Přišla? Samozřejmě že ne. Takže opět dostává příležitost právník a hned po něm i exekutor. (Prosím nekomentovat tento postup, svému právníkovi věřím, doufám, že vše klapne tak jak má a já se konečně dočkám svých peněz).
Opětovný výběr auta: Jelikož za dobu dohadů o vrácení peněz, šla cena Triumphu TR6 výrazně nahoru, přesedlal jsem na Triumph GT6. Nejvíc mě zaráží, že model TR6 se prodává velice draho i přesto, že jich bylo vyrobených 100 000ks. Model GT6 se vyráběl ve třech verzích mkI, mkII, mkIII , přičemž od každé verze jich bylo vyrobených pouhých cca 12 000ks. Přesto se cenově drží při zemi. Rozsudek byl jasný, dovezu GT6 :)
Koupě auta: V posledních dvou měsících jsem bedlivě sledoval inzertní anglické servery a odepisoval na každou cenově zajímavou nabídku. Ovšem vždy mi přišla odpověď "nesouhlasím s prodejem mimo UK" či něco v podobném stylu. Už jsem byl zoufalý. Přece nestroskotám na domluvení koupě? S kamarády jsme se dotoho tedy pořádně opřeli a nakonec se boj zadařil - prodejce souhlasí s prodejem do ČR :). Díky mým kamarádům již tedy bylo auto domluvené. S mojí angličtinou je to velice špatné, proto bych touto cestou rád poděkoval všem, kteří mě podporovali a pomáhali mi i přes všechny prvotní neúspěchy.
Příprava na cestu do UK: GT6 jsme tedy úspěšně "dohókali" a nyní honem připravit cestu. Naštěstí nám to do Londýna - Stansted lítá každý den, přičemž při brzké rezervaci letenek je příjemná i cena. Prvně semnou měl letět (jako poradce - překladatel) Andreas, jenže v termínu vyzvednutí auta zrovna nemohl. Stejně mu dík ;-). Nabídky cesty do UK se tak naprosto profesionálně zmocnil Dave. Dave byl v UK před několika roky se svojí Škodou 125, takže již měl značné zkušenosti. Společně jsme naplánovali vše potřebné - v pátek večer letecky na Stansted, dále vlakem do Cambridge kde přespíme, ráno vlakem do Elmswell, vyzvednout auto, do 18h. se přemístit do Doveru na trajekt a hurá ČR. Příjezd neděle odpo. Naplánováno bylo, takže ještě formality. Letenky, ubytování a trajekt jsme zabukovali přes i-net. Peníze jsem poslal z účtu. Ovšem když tu v tom, tři dny před odletem přišel z banky dopis "transakce nebyla provedena, chybný swift code". No potěš ... takže honem peníze řešit v hotovosti. Nakonec jsem tedy musel vézt hotovost - ve dvackách, takže toho byl slušnej balík.
Cesta samotná:
Pátek: V 15h. prozváním souseda. Startuje svého pekelného Puňťu a vyrážíme pro Davea do práce. Sousedův Puňťa netopí, přičemž i blbě brzdí. Vyzvedáváme Davea a míříme směr letiště. Ovšem uvízli jsme v koloně, přičemž netopící Puňťa se začíná blížit k bodu varu. Šmarja ... dojedeme alespoň na letiště??? Uf, dojeli jsme. Bereme příruční zavazadla a jdeme se odbavit. Kontrola proběhla tak šlompácky, že jsme prošli i s odlamovacím skalpelem (na to kámoš přišel ale až týden potom :) ). Blížil se můj první let. Počasí příšerné, sněžilo, tma, vítr. Nacpal jsem se k okénku a v 17:05h. letadlo pomalu opouští ranvej letiště Tuřany. Zrychlení nás tlačí do sedadel a během chvílky jsme nad mraky. Kochám se krásným západem slunce do mraků. Pod námi je hustý koberec mraků, v dáli rudě červené zapadající slunce a okolo prolétavající další letadla. Po dvou hodinách letu konečně přistáváme na Stansted. Procházíme pasovou kontrolou - kolem velkýho černocha a ihned mizíme do davu. V davu při hledání autobusu do Cambridge narážíme na první odlišnosti mezi ČR a UK. Že se v anglii jezdí vlevo jsem věděl. Ale že se v levo i chodí, to jsem netušil. Při vyhýbání se s lidmi mám docela problém. Dave to jaxtax zvládá, takže jsem se zařadil za něj a bylo po problému :-D. Po chvilce nacházíme prodej lístků na bus, ovšem je nám sděleno, že je jakýsi problém na silnici, že máme jet radši vlakem. A ono ejhle. Vlak je nejen levnější, ale i rychlejší. Navíc to od něj máme blíže k ubytování. Vlaková souprava je na první pohled ve stejném technickém stavu jako ty naše u ČD. Z venku dobité a orezlé dieselové vozy, nicméně vevnitř jsem byl mile překvapen. Čisto a pěkná sedadla. Usadili jsme se tedy, pojedli hambáče, dorazili se českejma sušenkama a startujeme směr Cambridge. Hukot dieselového motoru pomalu rozpohybovává vlak, přičemž mi stále něco chybí. Neslyším klapot kolejí!! Vozová souprava je velice dobře odhlučněna a po chvíli přestává být slyšet i hukot dieselu. Koukám ven do tmy tmoucí a snažím se zjistit, jestli jedeme a co se děje. Dave vytahuje GPS-ku a hlásí "ty vole, my jedeme 100km/h!!!". Vláček krásně tichý a přitom si to šviháme kilčem. Za 50min. jsme v Cambridge, vystupujeme a dle GPS-ky míříme k našemu místu ubytování. Dle slov majitele 5-10min. od vlaku. Po cestě navštěvujeme místní obchod, kupujeme PIVO, limču Ginger beer a nějaký buchty. Po cca půlhodince jsme před "Break & Breakfast" naším ubytováním. Na dveřích visí nějaká obálka. Jdeme blíže a nestíháme se divit. Na obálce je kamarádovo jméno s poznámkou "open me". Otevíráme tedy obálku a čučíme jak mladý vrany. V obálce jsou klíče od domu a v přiloženém dopise je zkráceně "musel jsem si odskočit, váš pokoj je tam a tam". V pokoji již nachystaná snídaně, teplo, pokoj hezký, ve skříni bojler, WC a koupelna na chodbě. Načínáme pivko, buchty a stále nechápeme obálku "open me" :). Po jídle vyrážíme na procházku do Cambridge. Prošli jsme sice jen okrajovou čtvrť, ovšem i tak se nám tu velice líbilo. Baráčky v jednotném cihlovém anglickém stylu, dokonce i nové VŠ koleje hezky sladěné. Ve vzduchu je krásná jarní vůně, je teplo a dýchá na nás krásný jarní večer. Po zaměření zkratky na vlak se vracíme na pokoj, dáváme druhéé škopek a jdeme spát do manželské postele - ještě že vzal Dave spacák :-D
Sobota: 6:20h tamního času zvoní budík (našeho 7:20h). Chvilku se ještě povalujeme, ovšem je potřeba vstávat - vlak nám jede v 7:45h. Vaříme si čaj, baštíme kukuřičné lupínky zalité mlíkem, sušenky a pití házíme do tašky a oba míříme na WC. Chvilku po sedmé už konečně razíme směr vlakáč. Já po cestě dělám ještě pár fotek, přičemž jsem upozorňován nervozním Daveem na to, že vlak nám jede co nevidět. Ovšem stíháme s přehledem švýcarských hodinek. Kupujeme lístek v automatu, přicházíme na nástupiště a během chvilky přijíždí vláček. Teď už se jen 50min. kochat anglií a jsme na místě. Hurááá ... šupajdá pro Triumpha!! Chlapík nám ukazuje GT6, startuje a vyjíždí s ní z garáže. Musím se přiznat, že stav vozu na mě moc velký dojem něudělal. Jsem celkem sklamaný - vidím totiž kolik práce na autě bude. V autě je cítit vyschlá zatuchlina, chromy nic moc, stropní tapec na výměnu, palubní deska strávená, lak na pár místech podrezlý (pozor neloupat). Ovšem motor přede jako hodinky, laděný výfuk má nádherný zvuk, auto mělo pravidelný servis, je plně připraveno na cestu do ČR. Nu což, když už jsme tu .. razíme proto vyřídit cestovní povinné ručení. Dle mých informací stačí zajít na poštu, kde nám ho na počkání udělají. Jaké bylo moje překvapení, když nám to na poště odmítli. Ajéje. Průser. Přemýšlíme co dál a se svolením majitele mu lezeme na počítač a internet. Po chvilce hledání nakonec zakládáme fiktivní pojistku u české kooperativy. SPZ sedí, VIN jsme doplnili nulama a číslo TP jsme ošolichali úplně. Hlavně nesmíme bourat!. Po 10h. je vše vyřízeno a já nervózně prosím Davea, aby se prvního řízení ujal on. Přecejen už po levé straně silnice jezdil. Vyjíždíme tedy směr Ipswich. Volant vpravo, jízda vlevo, řazení levou rukou, páčky u volantu obráceně - blinkry na pravé ruce. Oba sledujeme provoz s očima na šťopkách a zvykáme si na auto. Trochu klepe výfuk o rám. Přijíždíme do Ipswich, kde ihned míříme k prvnímu obchodu s jídlem. Nakupujeme zásoby na cestu, sháníme nabíječku na navigaci (cenově cca 500kč - fuj, pojedeme podle mapy), využíváme záchodů a frčíme dál. Tentokrát usedám za volant já. Jelikož je autíčko velice nízké, Dave prohlásil " do toho se nenasedá, to se oblíká!". A měl pravdu. Posez za volantem je pro mě velice zvláštní. Člověk sedí prdelí pomalu na asfaltu, nohy má natažené a vůbec ... prostě jízda vlevo :-D. Dokud nepřišel kruhovej objezd, cítil jsem se jen lehce vyjukaný. Na kruháču však byl můj zmatek dokonán. Směr jsem trefil správně, ovšem místo blinkrů jsem mačkal páčku světel a navíc jsem vůbec nevěděl, kdo má přednost. Byl jsem z toho pěkně vykulen :). Po cestě David v GPS-ce sleduje natěšen "kešky". V ČR totiž našel travel bag cestující do Irska. Pokud se nám ho tu podaří někde umístit, bude to dvojitá radost. Johoo a je to tu. Máme kešku :-))). Děláme vítězné foto a míříme dál směr Dover a trajekt. Pomalu si zvykáme na provoz a tak si dovoluji manévr hodný opravdového jezdce (hi). Nějak jsem si nevšiml, že jedu v odbočovacím pruhu, přičemž jsem měl jet rovně. Už začala plná čára a můj pruh míří někam pryč z dálnice. Sebevědomě mrkám do zrcátka, hážu blinkr a prudce přejíždím z již odbočujícího pruhu do pruhu správného. Řidič, před kterého jsem v rychlosti vjel, se jen směje a po chvilce nás v poklidu předjíždí :). To by se v ČR nestalo. Na benzínce za volant sedá Dave a po chvilce již spatřujeme Doverské útesy. Vytahuju foťák a vše dokumentuju. Krásné bílé útesy, odplouvající trajekty, nějakou pevnůstku, vjezd k celnici :). Dave nervózně upozorňuje, že ještě nemáme nachystané občanky a papíry od auta. První celnici tak projíždí a zastavuje až za ní. Couváme zpět za vysmátým celníkem. Ten kontroluje pouze občanky, vůbec mu není divný, že dva češi cestují v autě s UK spz. Popojíždíme na druhou, již Francouzskou celnici. Tam opět kontrolují občanky, mávají rukou a můžeme jet. Na to Dave prohlásil " tý jo, to šlo nějak hladce". A to neměl říkat. Po příjezdu k okénku, kde se ukazuje lístek na trajekt, paní říká "ten lístek byl na včerejší den" ... čumíme jako paka. A jéjé. Tak a máme to tu. Jsme to lehce zakřikli. Vše vzniklo, jak se rezervovala letenka a ubytování. Spletlo se datum. Nu což, naštěstí nám zaplacenou částku vzali jako zálohu, museli jsme však doplatit do plné ceny. Přes net je totiž plavba o půlku levnější. Parkujeme v pruhu našeho trajektu, žaludky pomalu začínají kručet a tak dáváme svačinku. Nízko položenou střechu GT6-ky využíváme jako stoleček, načínáme fazole v tomatové omáčce a cpeme si břicha :). Potom se snažíme sprovoznit autorádio. Ha zadařilo se, hrají nám Beatles! Tomu říkám správná hudba k tomuto autu!. Po cca 5ti minutách však kazeta dohrála a autorádio vypovědělo službu. Nu což ... přijíždí trajekt, najíždíme na palubu a jsme stavěni jako první přímo k výjezdu. Pod kolo dostáváme klín a míříme do horních palub. Trajekt byl celkem hezky vybaven, taková klasika. Obchůdky s občerstvením, restauračky ... my však zalamujeme svá těla na koženou sedačku, vytuhejem mp3 přehrávač a se zavřenýma očima šetříme síly na dalekou cestu ....
Cesta po kontinentě: V 21h. středoevrospkého času konečně kotví náš trajekt na kontinentě: Francie-Dunkerque. Je citelně chladněji, topení GT6 máme naplno, zatím stíhá. Je již tma. Jako první řídí Dave. Po cca 15ti km tmou tmoucí získávám odvahu hodit trapnou otázku "ta modrá kontrolka značí zapnutá světla?" "Ano". Já na to "nejsou to dálkový?". Dave: "nééé, to je kontrolka světel". Přecejen jsem ho donutil zmáčknout páčku světel a ejhle. Fakt to bylo dálkový :)). Po dlouhé době řídíme opět na pravé straně, což nám jak jinak zase dělá problémy. S autem se oba cpeme do středu silnice, přičemž si stále pleteme páčku blinkrů :). Řazení levou rukou je bez problému, dvoulitrový řadový šestiválec má tah jako bejk, takže stačí jen zapínat a vypínat overdrive :). Francii máme zasebou. Projíždíme Belgií a někde u Bruselu strácíme jediné krajní (pravé) zrcátko. Z Bruselu míříme na Liége. Jenže se vloudila malá chybička. Za volantem sedím já, přičemž to Dave, zabalený ve spacáku, pořádně zalomil. Spí jako nemluvně. Já ovšem nějak pozapomněl na co mám pokračovat. Věděl jsem, že jedeme přes Kolín. Čekám na směrovku Kolín a v klidu míjím směrovku Aachen. Probouzím Davida, ovšem jako rozespalý situaci nevyhodnotil jako velký problém. V klidu proto pokračuji směrem na Lucembursko. Dálnice je suchá, prázdná, po celé délce osvětlená. Nikdo nikde, hezký asfalt, jede se parádně. Vjíždíme do Lucemburska a já již několik kilometrů nervózně pozoruji rafičku palivoměru. Ha, benzínka :). A světe div se. Naše zajížďka byla alespoň k něčemu dobrá - mají tu výrazně levnější benzín :). Pokračujeme zpět do Něměcka, směr Saarbrucken, Mannheim, Norinberg... Začíná pršet, přičemž Dave hlásí, že stěrač řidiče nechává velkou nesetřenou stopu. Je tma, zrcátko máme jen střední, řidič sedí vpravo ... celkem maso. Po pár hodinách se střídáme a za volant sedám já. Ihned rovnám opěradlo, abych přes šmouhu na předním skle alespoň něco viděl. Výměna stěračů se totiž nezadařila. Dokud pršelo, dalo se ještě jaxtax něco na silnici vidět. Ovšem ono nám začalo i sněžit a to byl sakra průser. Autí má klasickou koncepci motoru vpředu, náhon na zadek a k tomu všemu letní pneu. Nezbylo než zvolnit tempo a mít oči pořádně na šťopkách. Po dvou hodinách padám vyčerpáním a snažím se zajet na odstavné parkoviště. Ovšem celkem rychle vjíždím na vrstvu sněhu, který ihned brutálně mlátí do podběhů. Toto parkoviště vzdávám a pokračuji na další. Tam jsem si již dostatečně zpomalil a zvládl zamanévrovat. Za volant sedá Dave, přičemž ještě vůbec netuší, jaká pekelná noc ho čeká. Mně začíná být špatně, bolí mě žaludek, snažím se najíst a usnout. Usínám však pouze na půl. Dave je tak donucen odřídit nejtěžší část naší cesty sám. Naštěstí se vyspal ,když jsem řídil já. Po vyčerpávající noci, kdy přes přední okno nebylo téměř nic vidět, sněžilo, na krajích silnice byla vrstva sněhu a dotoho všeho oslňující světla ostatních vozů, konečně začíná vycházet sluníčko. Zastavujeme, já se jdu projít a u toho se mi otáčí žaludek. Lehce jsem si odplivl :) a znovu se snažil najíst. Voňavý stromeček pověšený na zrcátku hážu do kufru, fuj to byl smrad ... Dave je nucen řídit dál, já jsem bohužel neschopen. Po xxx kilometrech jsme konečně v ČR - Rozvadov. Mně je už konečně lépe a tak usedám za volant. Zároveň musím smeknout před Davidovým výkonem. Bravurně zvládnul situaci a zachránil tak UK výpravu :). Díka díka díka ;-). Od Rozvadova míříme k Plzni. Míjíme jednu benzínku za druhou, rafička palivoměru je již skoro na nule, ovšem mi jedeme dál s přesvědčením, že palivoměr musí ukazovat špatně. Vždy jsme totiž natankovali takřka od nuly po max pouze 37l. Nádrž má mít 62l. Jedem stále dál, míjíme Plzeň a čekáme na levnější benzínku. Ovšem opět jsem zaspal :). Spokojeně si frčím po český dálnici, až jsem (jsme) lehce přehlídl levnou benzínku. "Hele benzínka" ... "Hele a mají levnej benzín" .... projíždíme kolem benzínky a smutníme nad nevyužitou šancí levného natankování. Za benzínkou motor strácí výkon, nereaguje na sešlápnutí plynu a chcípe - došel benzín!!! No to snad není možný :). Stojíme 500m za benzínkou, benzínka je však bohužel na kopci. Hmm..se holt projdu :). Takže beru nohy na ramena a valím pro benzín. V kontejneru vyhrabávám dva 5l kanystry, tankuju a valím zpět. Hurá a jedéém. Na další benzínce doléváme do nádrže zbytek benzínu, přičemž obsluha očividně lehce nechápe. Dotankováváme plnou a frčíme směr Praha a konečně Brno. Jenže opět menší problém. Na D1 je úsek s povinou zimní výbavou. Naše přemýšlecí pochody pracovali naplno, až jsme vymysleli taktiku hodnou Napoleona. 1) máme UK značky, policajti anglicky neumí, takže nás nezastaví. 2) nikde nebudeme zastavovat, ať nemají příležitost. 3) když už by nás zastavili, tak jim namluvíme, že to jsou anglické zimní pneu a že se to v UK značí jinak :-D. Naštěstí jsme potkali pouze celní správu. Ta mrkla na auto, na dálniční známku, na auto, na auto, na auto ... a bylo. Naše auto na české silnici budilo velikou pozornost. Většina lidí, co nás předjížděla, měla krk zalomený pomalu o 180 stupňů :). Někteří mávali, jiní jen čučeli :). Nejvíce nás asi potěšila partička lidí, co nás předjížděla u Bruselu. Okénka stažená, všichni mávali, ukazovali zdvižený palec (nene, Kalousku, jednička jsi ty) ... my se jen smáli a také mávali :). Nu, po 17ti hodinách jízdy po kontinentě jsme konečně v Brně. Uf, byl to ale víkend. Nicméně se v našich hlavách již po cestě zrodila myšlenka, tento výlet v létě zopáknout :). Takže kdyby jste chtěl někdo dovézt autíčko z UK, můžeme zařídit. Rovněž i renovaci :). Jsme kluci šikovní :)
Naše GT6 v datech:
rok výroby 1973
motor řadový šestiválec 2.0 105koní
najeto 1004mil
platná MOT
délka naší cesty 1600km
průměrná spotřeba 8,3l/100Km
Nějaké fotky:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Poklepáním na fotku se zobrazí její skutečná velikost
