Neděle se ohlásila nebývale teplým a slunečným dnem. Dal jsem se do sušení sena a po obědě se rozhodl osedlat svoji nedočkavou Jawinku. S Bizonkem jsem byl domluven na 1830hod v blázinci v Bystrém a tak jsem měl ještě spoustu času. Ten den se v Radňovicích zrovna konaly závody přes rybník. Vyměnil jsem utržené lanko plynu, přivázal svoje zbytečnosti, natáhl na sebe motorkářské oblečení (kraťase a kožeňák) a vyrazil směrem k Radňovicím. Ihned po zaparkování ke mě přiběhl nějaký chlapík a povídá "polívku jsi už sežral, tak mi dej alespoň 30Kč" - vstupné (spíše čumné). Po chvíli se začalo jezdit a lávka nemilosrdně shazovala jednoho jezdce za druhým. Našli se však i tací, kteří ji pokořit dokázali. Všechna ta atmosféra ve mě vzbuzovala velkou chuť, zkusit to také a pořádně se vykoupat. Sluníčko se nám však začalo nějak mračit, začalo poprchat, kraťase jsem vyměnil za rifle a dešti chtěl ujet do Žďáru. Tanknul jsem 8l specky a pálím si to zpět. Asi 1Km před Radňovicemi se strhl ukrutný liják. Voda mi stékala po bundě na nohy a než jsem stihl zaparkovat u nějaké garáže, byl jsem promočený až na kost. Vydatně pršelo "pouze" 1 hodinu. Za tu krátkou chvíli mi však stihlo krásně všechno promoknout (spacák, oblečení, boty, pas, doklady, peníze, sirky...). Navíc mi Jawinka hapala do krásného řídkého bahýnka, od kterého jsem se musel ihned zasvinit i já. "Sláva, přestává pršet", kontroluji stav promočení a koukám, jak mi na nohu padá motorka. Noha do vrtule, takže to odneslo koleno. "Hmm, správnej motorkář jezdí i bez nohy". Roztláčím se a s tvrdohlavou myšlenkou drsného motorkáře vyrážím zmoklý jako slepice 40Km do blázince v Bystrém. Po cestě na mě však přišla hrozná "depka" a tak jsem chtěl v tom blázinci rovnou zůstat. Brzy se však objevil Bizon mávající chlebem a to mi náladu lehce zpravilo. Půjčil jsem si od něho sadu tepláků, ponožky, boty a spacák a jelo se. Všude černo, tma a v dáli hustý déšť. Bylo jasné, že pokud pojedeme dále, budeme jako dvě koupající se krysy. "To nemá smysl" říkám "já už dnes jednou zmokl". Bizonovi se to moc nezdálo, ale nakonec jsme se pro jistotu vrátili. Den jsme zakončili jídlem (zase jsem rodinu Tichých vyjedl) a přípitkem domácí slivovičky. Tak a hurá na kutě.

Pondělí 5.8.2002

Polička - stav tachometru 40 252 Km

Tento den se nám vůbec nechtělo vstávat a tak jsme naši lenost s chutí svedli na počasí. Bylo totiž stále zamračeno (ale nepršelo). Asi v 11hod. jsme se nasnídali (já zase sežral všechny rohlíky) a ve 1200 jsme startovali směrem k Orlickým horám FOTO1. Cestu jsem měl předem naplánovanou a tak neměl být žádný problém. Přijeli jsme však do Litomyšle a díky velmi přehlednému značení, se ihned ztratili. Na řadu přišla mapa a moje intuice. Oboje nás vyvedlo směrem k Ústí nad Orlicí.Cesta probíhala celkem dobře a svižně. V Ústí jsme znovu narazili na velmi srozumitelné a přehledné značení a tak jsem znovu jel podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Vyšlo to!! V Žamberku jsem se však zamotal natolik, že nepomohla ani mapa. Na řadu museli přijít místní. Po chvíli se před námi objevili Orlické hory a krásné, malebné vesničky. Pevnost Hanička 7Km. Zastavujeme. Sundávám lehce roztrhané tepláky a oblíkám lehce mokré rifle. Po chvilce kecání startujeme, když tu v tom Bizon povídá "kde máš boty?" Igelitka i s botama v prdeli. Jiný boty na motorku nemám a tak jsem se rozhodl kousek vrátit. O pár kilometrů zpět vidím nějakou starší paní a moji igelitku. Zastavuji a říkám "jsou v tom boty,že?!". Odpověď mě vážně dostala. "Náš bílej kocour není od rána doma, támhle leželo něco bílýho a tak jsem se šla podívat, jestli nám ho nepřejelo auto a oni to byly boty." Pokecali jsme o počasí, poděkoval jsem a hurá k Bizonkovi. /No to zase bude úroveň, zrovna když tohle píšu, tak tu musí "otravovat" bratránek. Nedá se nic dělat, tak zpět k psaní, než mě přejde chuť./ Bizonek se však stihl převléknout a přeparkovat, takže jsem ho v klidu přejel. Naštěstí jsem si svůj omyl brzy uvědomil a tak jsme k pevnosti Hanička přijeli spolu. Prohlédli si menší pevnost u parkoviště FOTO2 a vydali se k Haničce vzdálené 2Km. Otevírací doba zněla: Pevnost Hanička otevřena kromě Po 1000-1700. Radši jsme se zeptali vracejícího kolisty. Zakoktaný a zadýchaný chlapík nám vylíčil, jak se pachtil na kopec k pevnosti a že mají prostě zavřenóó! Hmm, tak pevnost Hanička neuvidíme! Rozhodli jsme se tedy trošku projezdit okolí a večer už být v Dobrošově. Vjíždíme na nejrozbitější, nejužší, nejklikatější silničku a vydáváme se do hustých lesů Orlických hor. Po několika kilometrech stálého stoupání, se nám naskytl překrásný výhled na malebné údolí. Asi po 2Km jsme dojeli na samý vrch, zakončený malou pevností FOTO3. Nastavil jsem samospoušť a oba jsme se vyfotili FOTO4. Bizon to však chtěl zkusit také a tak zvědavě šteloval a šteloval až vyfotil svoji ruku FOTO5. Cesta dále byla jasná. Prudké klesání, moje velmi málo brzdící brzdy, mokro, hustý les a slabé dobíjení. Sjeli jsme až k hranicím, Bizon kouká doleva na ceduli POZOR HRANIČNÍ PÁSMO a říká "jedeme dobře!". Mě se to však nezdálo. Vždyť směrem na Náchod by měla být hranice napravo! Zpomaluji a doufám, že Bizonek zastaví. On však radostně nabral kosmickou a mizí. Nezbývalo nic jiného, než Jawinku pořádně prohnat. Předjíždím ho a zastavuji. Po opravě Bizonova přepínače světel (ztratil šroubky a tak na řadu přišla moje "íza") jsem se chtěl otočit a pokračovat správným směrem. Bizon však vyrazil o chlup dříve a upaluje dále - ŠPATNĚ!! Čekám. Po chvíli sundávám helmu a říkám si "to je ale idiot, hlava dubová". Slyším motor a po chvíli se objevuje vysmátý Bizon. Silnička se kroutila podél hranic a mi vychutnávali překrásnou okolní přírodu (jak tu "naši" Českou, tak i Polskou). V jednom úseku se nám zdálo, že se silnička změní v dálnici, ale naštěstí (pro mě) tomu tak nebylo. Rozšířila se sice na čtyřnásobek, ale zato nás vyhodila pěkně ze sedla. Takové hrby jsem ještě neviděl. Po vydatné masáži pokračujeme dále, máváme slečnám a vzdalujeme se od hranic. Před námi se objevuje Vojenský srub 11 FOTO6, FOTO7(Bizon pije). Samozřejmě v pondělí zavřeno. Po chvíli (no, ona to byla spíše chvííííle) přijíždíme k pevnosti Dobrošov, kontrolujeme "otevíračku" a dáváme se na strastiplnou cestu hledání místečka pro stan. Svahovitý a zalesněný terén nám moc šancí nedával. Ale ono se marně neříká "kdo hledá, najde". A mi našli. Štěstí se na nás usmálo kousek od vísky Jizbice. Odvazuji "bágli" a chystám se sušit zmoklé věci. Bizon se chce napít a vytahuje PET láhev s vodou. PRÁZDNÁ!! Tak a od té doby jsme sušili oba. Stavíme stan a s vidinou horkého čaje a teplého jídla, honem děláme ohniště. Ohniště se nám vážně vydařilo. Nějaké to sušší dřevo se taky našlo a tak se jeden druhého ptáme "máš sirky?". Odpověď zněla "NE".Co teď? Přemýšlím a uvědomuji si, že jsem jedny sirky bral. "Hurá, bude čaj!!". Hmm, sirky totálně promočený. "Tak to je v pr...". Nerad se vzdávám a tak zapojuji lehce poblbý mozek. Chvíle přemýšlení a nápad je tu. Nebojte, nedošlo na křesání křemeny. (To mě tenkrát ani nenapadlo). S úsměvem se dívám na Bizona a povídám "startuj motorku, sirky vysušíme o motor". Bizon se jen "zaxichtil" a odpovídá "to je blbost, prostě ty fazolky sežerem studený". Já však sirky připevnil na válec a tvrdohlavě trvám na svém. "Tak a val se projet". O pár desítek minut později už hořel oheň a mi si pochutnávali na horkém čaji a fazolkách. V noci pak kolem našeho stanu prošlo nějaké divoké zvíře (dupalo jako slon), Bizon si pro svůj klid půjčil můj "mesr" a oba jsme v klidu usnuli. FOTO8, FOTO9, FOTO10, FOTO11, Sušení sirek - FOTO12

Úterý 6.8.2002

Stav tachometru 40 430Km

Rozlepili jsme silně nedospalé oči, rozhlédli se, zjistili že neprší a rozhodli se vylézt z pelíšků raději dříve. Protáhli jsme rozlámané kosti a já s chutí poslal Bizona pro chlebíček. Po chvilce otrávených pohledů, přece jenom odjel. Za chvíli byl však zpět a povídá "oni otvírají až v 800". Koukám na hodinky a je 755. "To jsi tam nemohl počkat?"-nechápu. "Mohl" a jel znovu. To je prostě Bizon. Přivezl však krásný, čerstvý, teplý a křupavý chléb. Byl vážně dobrý - sežrali jsme ho totiž skoro celý. Chtěli jsme to zapít teplým čajem, ale sirky byly znovu navlhlé a tak se oheň nekonal. Po půlhodince vázání věcí na motorky, jsme byly konečně připraveni k odjezdu. První na programu byla prohlídka pevnosti Dobrošov. Naštěstí měli otevřeno a mi se domlouvali, jestli vezmeme studentskou nebo normální (ne čokoládu, ale vstupenku). "Bizone nebuď blbej, řekni že jsi student a máš to za polovinu". Bizon přijde k okýnku a hlásí "jednou dospělý". Já si vzal studentskou. Ani po mě nechtěli průkaz. Prohlídka začala velmi dobře. Hned u vchodu do pevnosti, jsem hlavou srovnal mírně snížený strop. V pevnosti se ozvala velká dutá rána (jako za války). Bizon se jen zasmál a po prohlídce horního patra, jsme se zakrtkovali 45 metrů pod zem. Kromě té spousty železobetonu, mě asi nejvíce zaujala 25cm tlustá střepina z pancéřové věže. Po hodince v 7oC "teple" jsme znovu spatřili světlo světa. Zdokumentovali okolí FOTO13, FOTO14, FOTO15, FOTO16, s radostí zjistili, že nám nikdo neukradl Jawátory, 5x obešli supr Hadrolet a hurá do Polska. V Náchodě Bizonovy prasklo lanko spojky (že by začínající rozpad, jako v minulém motočundru?), já měl však náhradní a tak bylo vše bez problémů. Vzali jsme každý benzín za 200Kč a vyrážíme do Polska. Na hranicích vytahuji svůj rozmočený pas, celník si ho prohlíží a ukazuje palcem nahoru. Po chvíli znovu a ještě jednou a pak povídá "no tak sundej si tu helmu, ať vím, že jsi to Ty!" /Bratránek mi silně leze na mozek/ Na Polské straně na mě spustil něco Polsky a to už jsem nechápal vůbec. Nakonec z celníka vylezlo, že chce vidět Zelenou kartu (pro nezasvěcené = pojištění). Je asi trochu slepý, byla totiž v pasu. Za hranicemi jsme se napojili na krásnou novou silnici a tak jsme mašinám řádně potáhli. Po 20Km jsme zastavili a domlouvali se, jak daleko ještě pojedeme. Z lesa vyšli nějací dva starší chlapíci a jak nás uviděli, nasměrovali si to k nám. "Dvěstěpinděsantka, tu jsem měl taky". Polština je ještě docela srozumitelná a tak jsme se s chutí dali do řeči. O pár kilometrů dále, jsem spatřil nějaký „zrenovovaný“ hrad a tak jsem přemluvil Bizonka, že ještě zajedeme tam. Nevěděli jsme však kudy se tam jede a tak jsme to pochvíli vzdalování se od hradu vzdali, zastavili a dojedli zbytek chleba. Cestu zpět jsme už znali a tak jsme to také řádně hnali. FOTO17 Poláci jsou však hovada mnohem větší. Když předjíždí, je jim jedno, jestli je plná čára nebo zákaz předjíždění. Prostě to je smrt. A že nás jich předjelo. Mi jsme však přežili! Na hranicích jsme si udělali srandu z jednoho stopaře - dívám se na něj a nahlas říkám "tak co, vezmeme ho?". Stopař se zasmál, ukázal cedulku, kam jede, mi se také zasmáli a posunuli se ke hranicím. FOTO18, FOTO19, FOTO20 V Náchodě Bizon prohlásil "jedem na Seč, je tam Šavlátor a spol!". Vzali jsme to na Českou Skalici, kolem rybníka Rozkoš, dále pak na Jaroměř a Josefov. Tam jsem Bizonka ukecal, že ještě prolezeme podzemní chodby pevnosti. FOTO21 Ihned jsem dostal sprďáka, že pořád jen zdržuju, ale šli jsme. Bizon poučen z Dobrošova, hlásí "studentskou" a s pokladny se ozvalo "máte studentský průkaz?". Já rychle vytahuju svůj a povídám "Ty sis ho nevzal?" a tvařím se přitom dost nechápavě a jako kdyby studoval. Vyšlo to. Prohlídka temných chodeb pevnosti, se svíčkou v ruce, byla fascinující. Sice nám hned po vstupu oznámili, že povolené ztráty jsou 10% a že jejich sponzorem je pohřební služba a že si pro jistotu máme prohlédnout sluneční paprsky (kdyby to bylo naposled). Naštěstí nám nikdo svíčku nesfoukl, nezabloudili jsme a tak se na nás brzy sluníčko usmívalo znovu. Po prohlídce jsme naplánovali cestu na Seč. Všechno jsme však hned zapomněli a tak si můj rozmočený autoatlas přišel na své. Z Josefova jsme pokračovali na Třebechovice, Holice a Hlinsko. Začalo se však silně kazit počasí, mírně poprchat a tak jsme pro jistotu značně zrychlili. Můj nízkootáčkový stroj však není stavěný na rychlou jízdu. Snad proto mi Bizon občas ujížděl. Vše jsem si vynahradil v hustém temném lese. Miluji silničky plné zatáček a tak jsem s chutí dal "plňák". Zakouřilo se z výfuků, rafička tachometru si radostí poskočila na nějaké to vyšší čísílko a já, s výrazem drsného motorkáře, zmizel. Dále se však silnice znovu srovnala a já (+ stará Felicie, kterou Bizon předjížděl) už jen inhaloval hustý dým, nespáleného oleje M6A, z Bizonových výfuků. Nebyl bych to však já, kdybych nedokázal nějak překvapit. Celou cestu jsem se rozjížděl stylem: nakopat čtvrtý rychlostní stupeň a pomalu rozdýchat motor 250ky. Bizonek si na to už docela zvykl a tak jsem si na jedné křižovatce řekl "tak a teď se dívej". 1-plnej, 2-plnej, 3-plnej, 4-plnej, tachometr skočil na 130Km/h a já, vychechtaný jako malý děcko, pozoroval ve zpětným "pomalého" Jířu. Dojeli jsme do Hlinska, koukli do mapy kudy na Seč a rychle pokračovali dál. Přes Hlinsko jsem však vedl já a to se nám stalo osudným. Byl jsem už silně znaven a tak jsem si ani nevšiml, že místo na Seč, jedeme na Chrudim. V Bizonovy se naštěstí probudil navigační duch, optal se místních "buranů" a po 20Km jsme konečně už jeli na Seč. Na Seč jsme přijeli celí promrzlí, ale živí a zdraví. Chceme najít Bizonovy kamoše. Samozřejmě mají všichni chcíplý mobily. Nezbylo nic jiného, než dát poslední peníze na zálohu do autokempu a hledat. Po chvíli se objevují Bizonovy kamarádky a já, s vidinou nějakého jídla, začínám znovu zářit. Zkontroloval jsem jim zásoby, odlehčili jsme motorky a šli na vínečko, do blízké hospůdky. Tam už v dobré náladě seděl Šavlátor s Leontýnkou (Bárny II). Víno kupované (hypermarket), ale lepší než sedět na sucho. Po chvíli jsem si začal uvědomovat, že jsem nějaký zamotaný a že se mě snaží opít. (Bizon stále střízlivý) Vypotácel jsem se ven a udělal si kratší ozdravovací procházku. Potom naštěstí zvítězila vůle nad přemlouváním (dále jsem už nepil). Večer jsme zakončili půlnočním koupáním. Voda byla krásně teploučká a tak se nikomu nechtělo ven. Já si však inteligentně nesundal hodinky a u ohně zjistil, že nejdou a že jsou plné vody. Hmm, já myslel, že něco vydrží, když jsou vodotěsné do 30m. I když je teda fakt, že měli prasklé sklíčko (jako všechny moje hodinky). Srovnali jsme se do stanu a za zvuku rádia usnuli (až na mě). FOTO22, FOTO23, FOTO24.

Středa 7.8.2002
Poslední den naší výpravy

Stav tachometru 40 650Km

Den pro nás, motorkáře, začal docela nevlídně. FOTO25, FOTO27 Sluníčko se nám schovávalo někde za hustými, černými mráčky a vše naznačovalo, že se každou chvíli rozpláčí. Rychle jsme na Jawy přivázali všechny krámy, zběžně se najedli a chystali se odjed. Bizon se však pousmál a povídá "dnes mi končí technická, nezajedem do Veselí?" a rozesmál se. Já se toho však chytnul a hned se rozpoutala těžká diskuse. "Tak teda jedem ještě na STK, jo!" Bizon však oponuje "seš p..., to nemůže projít, nemám zástěrku, netroubí mi to, ...atd." Já jsem v těchto věcech docela tvrdohlavý a když jsem ještě k tomu o něčem silně přesvědčen , nepřekecá mě ani Bizon. Na vrátnici nám vrátili část peněz (zbytek byl použit na zaplacení) a mi vyrazili k domovu. Počasí totiž nedávalo moc šancí spatřit sluníčko, spíše to vypadalo na hustý letní deštík. Naše cesta směřovala na Trhovou Kamenici, Ždírec a Žďár nad Sázavou. Za Ždírcem Bizon nabral kosmickou, já samozřejmě nesmím zahálet a tak jsem to za ním pálil 100-120Km/h. U Škrdlovic jsme potkávali v kopečku dvoutaktní vozidlo značky Wartburg a samozřejmě, že musíme předjíždět. Dávám plný plyn, rafička tachometru šplhá na 130Km/h a už mám Warťase ve zpětným. Bizon mi však stále ujížděl (hovádko jedno) a já proto stále držel plný plyn. Po 2 Km se to chuděrce Jawince přestalo líbít a její srdíčko dotlouklo. Hmm, zadřel jsem motor. Na neutrál jsem ještě ujel asi 1 Km, zastavím, koukám a Bizon nikde. Sundávám helmici, rozhlížím se po krajině a pozoruji, jak mě předjíždí rozjásaný Wartburg (no, předjíždí, měl to bez práce). Po chvíli se vrací vysmátý Bizonek, je mu to jasný! Začínají oživovací pokusy. Pouštím benzín, zapínám klíček a startuju jak za normálu. Poslušná holka. Přijíždíme do Žďáru a já se řadím do čela. Po chvíli mě však Jiřista znovu předjíždí, zastavuje a řve "vypadli Ti boty!! jo a jednu jsem Ti přejel!". Kulhám si pro ně (ach to moje koleno) a vidím rozesmátého borce, jak mi je na klacku nese. No co, vždyť smích léčí (stane se ze mě doktor?). Další, tentokrát již plánovaná zastávka, je STK Veselí. Ještě Bizona dokopat dovnitř a už vychází technik. Prohlíží si motorku a začíná jmenovat dlouhý seznam závad. Po chvíli se však vrací a nalepuje známku. "Hurá, mám technickou!!!" Jásá s údivem Bizon. Je poledne a já, silně vyhladovělý, navrhuji občerstvení. Bizon je pro a tak u Konventu lezu do obchodňáku, kupuju 16 rohlíků, nějakej ten vlašák a mířím k pokladně. Vybírám tu nejmenší frontu a čekám. Vybral jsem si vážně dobře (už se ani nedivím-to se mi stává pořád). Paní platí kreditkou , která nejde načíst. Na devátý pokus se na pultu objevuje hotovost a já se konečně po 5 minutách, pohnul směrem k východu. Doufám, že ten chlap přede mnou, nebude platit kreditkou. Každej jsme "skřópli" 8 rohlíčků a hurá do Nedvězí. Za Žďárem mi Bizon znovu velmi rychle zmizel. Jediné, co mě celou cestu doprovázelo, byl hustý dým z jeho výfukové soustavy. Potkali jsme se až v Pohledci u obchodu Se vším možným, kde si Bizonek koupil novou helmu - kotlík. Zastávka se nám vyplatila. Začínalo totiž poprchat a než jsme to vše prolezli, tak zázračně přestalo. Docela mě to udivilo, že bych nezmokl? Po příjezdu k Bizonovy domů, jsem vylodil půjčené věci a nalodil svoje, zmoklé od neděle. Ihned jsem to vzal na Radešínskou Svratku, nechtěl jsem totiž zmoknout. Toho jsem si už užil dost. Přijíždím k Novému Městu a je to jasný. No jo, začíná pršet. Celou cestu z Města až do Svratky jsem mokl. Zastavím u domu, slezu z motorky a pršet přestalo. Už mě to ani neudivuje. Ještě vypucovat Žigulíka a odfrčet do Brna (na letiště-bratránek s rodinou se vrací z Kréty).

Malé shrnutí na závěr:
Motočundr se nám docela vydařil, jen to chce pro příště více lidí a tím pádem i více srandy. No, když tak o tom přemejšlím, tak ten Radňovický deštík, bych také klidně oželel.

Speciální poděkování:
Deep Purple
Nazareth
ZZ-Top
Kabát
Tři Sestry
Aerosmyth
Arakain
Raimstein
Aleš Brychta

Dopsáno dne 18.8.2002 v Radešínské Svratce, za zvuku Aleše Brychty - Tenhle barák na odstřel